Hornické příběhy

Úspěšný učeň navazuje na rodinnou tradici

Úspěšný učeň navazuje na rodinnou tradici

Pro práci v černouhelném průmyslu byl předurčen. Vždyť jeho děda, otec i strýc pracovali ve společnosti OKD – děda byl báňský záchranář, ostatní dva pak zámečníci. Tomáš Stach jde v jejich stopách, vyučil se na karvinské SŠTaS a pracuje jako důlní elektromontér v lokalitě ČSA Důlního závodu 1. 
Shodou okolností se v roce 2008 nastartovala úzká spolupráce mezi OKD a právě karvinskou SŠTaS. Právě bývalý „Máj“, jak se v Karviné jinak této škole neřekne, otevřel dva učební obory – elektrikář a zámečník pro důlní provozy.
„Přišla chvíle, kdy jsem se rozhodoval, co bude dál. Měl jsem určitě štěstí a moc dlouho neváhal. Kdo vám dnes po ukončení střední školy, zvlášť v tomto kraji, nabídne práci a ještě přijatelně placenou? Škola nás solidně připravila po obecné stránce, ale realita byla jiná. Určitě zajímavější a těžší,“ říká Stach.

První fárání? Adrenalin

Přestože důlní elektromontér není úplně nejnáročnější pracovní profesí v revíru, o žádnou procházku růžovým sadem se také nejedná. „V jednu chvíli jsem si říkal, že to nezvládnu a raději skončím. První tři týdny byly neskutečně těžké po všech stránkách,“ vzpomíná.
Poprvé se Tomáš Stach dostal hluboko pod zem během exkurzního fárání ve škole. Podle jeho slov měli spolužáci ze všech úkonů velký respekt. „Když jsme se navíc rozjeli dolů, byl to obrovský adrenalin. Teď už je to rutina, i když samozřejmě podmínky v mnoha metrech pod zemí jsou stále extrémní a stále mám ke všemu ohromný respekt,“ usmívá se po třech letech v OKD.
Na otázku, jestli má strach, odpovídá bez váhání. „Co se má stát, stane se a nemusí dojít zrovna k tomu nejhoršímu. Zlomit nohu si můžete i na hlavním překopu, kde vám v uvozovkách takové nebezpečí nehrozí, přestože v dole číhá takřka na každém kroku. Určitě to není práce jako každá jiná, a také není pro každého. Psychický i fyzický tlak je extrémní a myslím si, že i po finanční stránce by si horníci zasloužili více. Kdo to nezažije, ten nepochopí,“ tvrdí otevřeně.

Tři měsíce hájení, pak tvrdá realita

Jeho pracovní kolektiv je zhruba šedesátičlenný. Vedoucím úseku elektro 1 je Jiří Fiurášek. „Když jsem před třemi lety začínal, byl náš vedoucí pan Cihlář, který jasně říkal, že první tři měsíce bude doba hájení, ale potom nastane tvrdá realita. A tak se stalo. Každopádně kolektiv máme velmi dobrý. Důležité je si navzájem pomáhat, protože ne vždy jde nějaká činnost udělat samostatně. V tomhle ohledu všechno klape a nemůžu říct nic špatného,“ pochvaluje si Tomáš Stach, který se dříve věnoval profesionálně tenisu.
„Hrál jsem v Orlové za místní Slavii. Ale to už je pár let dozadu. V současné době nesportuji takřka vůbec, protože jsem nedávno koupil z našetřených peněz byt a dávám ho pomalu k obrazu svému, to znamená, že rekonstrukce mi teď zabere všechen volný čas. Ani na tenis v televizi nemám příliš času, spíš akorát stihnu proletět výsledky,“ vybavuje si fanoušek antukového krále Rafaela Nadala. Na závěr přiznává, že několikrát jej přepadly myšlenky odstěhovat se z tohoto regionu pryč a najít si práci jinde.
Mezi mladými lidmi je populární samozřejmě Praha či Brno. „Nakonec jsem se nikdy k tomuto radikálnímu kroku neodhodlal. Takto jsem spokojený,“ dodal mladý zaměstnanec společnosti OKD.

Zajímavosti
Jsme součástí skupiny: