Jak hejtman na uhlí zbohatl

Pověstí vztahujících se k nálezům uhlí v místech pozdější těžby, je celá řada. Na Ostravsku se vypráví, jak tudy jednou - ještě v dobách, kdy kraj byl málo osídlenou divokou výspou - táhla rakouská armáda. Po dlouhém namáhavém pochodu velitelé rozhodli, že vojsko si odpočine v údolí Burňa.

Vojáci rozdělali ohně, usadili se kolem nich, po jídle je ale brzy přemohla únava. Jen jejich hejtman si všiml, že něco není v pořádku: na popel shořelo nejen dříví v ohništích, ale i některé kameny, kterými byla ohraničená. Nikomu nic neřekl, ale několik zdejších podivně černých kamenů si přibalil do torny a druhý den poručil táhnout dál.

Na svůj divný objev nezapomněl. Nějaký čas zvídal, co je to za skálu, která hoří, pak se nechal propustit ze služby a vrátil se do Slezska. V tichosti skoupil pozemky kolem údolí, kde jeho jednotka kdysi tábořila a dal se do kutání. Zájem o uhlí byl velký, někdejší hejtman dosáhl bohatství i vážnosti a po neklidném vojenském životě se mu vůbec nestýskalo.

I tentokrát historikové zjistili, že pověst možná má pravdivé jádro. V počátcích dolování koncem 18. století ve Slezské Ostravě působil penzionovaný hejtman či setník Martin Augustin Jan von Kühlenz. Opravdu se pokoušel s uhlím podnikat, na rozdíl od pověsti ale brzy musel svou nepříliš úspěšnou podnikatelskou činnost pro nedostatek peněz zastavit.