Odstraňování oxidu uhličitého ze spalin při výrobě elektřiny z uhlí

Oxid uhličitý (CO₂) je produktem spalování všech uhlíkatých látek, uhlí nevyjímaje. Jde o jediný polutant, který dokáže příroda bezezbytku zpracovat a recyklovat - pro výstavbu svých těl jej zabudovávají rostliny, mořské řasy, koráli, zooplankton a další organismy. Kilometrová souvrství vápenců a dalších karbonátových hornin, stejně jako uhelné sloje, ložiska ropy a zemního plynu nejsou nic jiného než oxid uhličitý přeměněný činností živých tvorů na kámen.

V současnosti však nabývá na vrchu dosud nedostatečně prověřená teorie, podle které produkce CO₂ při lidských aktivitách způsobuje změny klimatu. Přestože dosud nikdo neobjasnil, proč v minulosti docházelo i k větším klimatickým výkyvům, než pozorujeme dnes, přijímají se politická opatření proti vypouštění oxidu uhličitého. Protože produkce elektřiny v uhelných elektrárnách se na emisích CO₂ celosvětově podílí přibližně jednou třetinou, je silný tlak ze strany politiků (zejména EU) a environmentálních hnutí tento podíl omezit.

CCS - ukládání CO₂ do podzemních zásobníků

Odstraňování emisí CO₂ ze spalin v uhelných elektrárnách je snazší než z jakýchkoliv jiných zdrojů. V současnosti se předpokládá, že bude postupováno především metodou CCS - Carbon Capture and Geological Storage (zachycování uhlíku a ukládání do podzemních zásobníků). Jako vhodné se pro jímání CO₂ jeví geologické formace, z nichž byla vytěžena ropa a zemní plyn, netěžitelné uhelné vrstvy, solné dómy a podobné útvary s nepropusným nadložím. Jde o podobnou technologii, jakou využívají podzemní zásobníky zemního plynu pro vytváření rezerv. V podstatě jde u umělé zopakování procesů, při nichž se v dávné geologické minulosti vázal oxid uhličitý do hornin biologickými procesy.

Rizika

Uládání CO₂ do podzemních zásobníků přináší i některé problémy. Především zvyšuje náklady na výrobu elektřiny. Proces také musí být natolik bezpečný, aby z podzemí plyn neunikal v časovém horizontu mnoha tisíc let. Někteří odborníci proto soudí, že vhodnější než ukládání pod zem by byl uzavřený cyklus využití uhlíku.

Pilotní projekt

Společnost Air Liquid připravuje ve Francii pilotní projekt CCS. Půjde o ukládání v lokalitě Lacq na jihovýchodě země do geologických vrstev, z nichž byl vytěžen zemní plyn. Technologie pracuje na principu nahrazení vzduchu při spalování kyslíkem. Výsledkem je vysoká koncentrace CO₂ ve spalinách, což zlepšuje efektivnost jímání. Projekt má začít v roce 2008. Během dvou let má být do podzemí uloženo 150 000 t CO₂.