První světová válka

Po vypuknutí první světové války v roce 1914 se Ostravsko stalo strategicky významnou oblastí Rakouska-Uherska. Výroba uhlí a železa představovala základní podmínku pro vedení války. Současně se však průmysl potýkal s nedostatkem pracovních sil v důsledku odvodů do armády. Historické prameny uvádějí, že hned po srpnové mobilizaci v roce 1914 bylo z ostravských dolů odvedeno 37 procent techniků, 24 procent úředníků, 25 procent horníků v podzemí a 18 procent dělníků na povrchu. Celkem početní stav zaměstnanců klesl z více než 40 000 na 32 253 (stav na konci srpna 1914).

Velká část odvedenců se proto nakonec do dolů vrátila, podléhali zde však vojenskému režimu. I tak však těžba po celou dobu války nepostačovala potřebám. V roce 1915 proto byla povolena jedenáctihodinová pracovní směna, povolovaly se nedělní směny a začal se zvyšovat počet žen na dolech. Těžba probíhala extenzívně, snižovala se bezpečnost práce. Nedostatek pracovních sil sice vedl ke zvyšování mezd, drahota a nedostatek však příjmy horníků znehodnocovaly.

Nejvyšší těžby se v těchto podmínkách podařilo dosáhnout roku 1916: přibližně 11,5 miliónů tun. Bylo to však za cenu extenzívních krátkodobých opatření, takže od té doby už množství vytěženého uhlí až do konce války klesalo.

Konec války zastihl ostravsko-karvinské doly ve stavu naprostého rozvratu. Současně zde vládlo i velké sociální napětí projevující se častými stávkami. Po generální stávce v lednu 1918 se zdejší vojenská správa dolů prakticky zhroutila.