Obecní dům Družba byla vždycky pojem! Josef Grim se o jeho provoz staral až do roku 1990

KARVINÁ – Nově rekonstruovaný Obecní dům Družba prožil v sobotu 22. ledna první velkou zatěžkávací zkoušku v podobě Společenského plesu Dolu Karviná. Byl u ní i třiašedesátiletý Josef Grim, bývalý ředitel Závodního klubu ROH Dolu ČSA, který se o provoz tohoto kulturního stánku staral do roku 1990. Tentokrát vystupoval v roli moderátora a evidentně si to užíval.

„Věřte mi, krvácelo mi srdce, když jsem viděl, jak se v tomto centru hornické kultury konají bleší trhy, burzy a prodávají v něm vietnamští stánkaři. A jak tento stánek chátrá, protože všichni z něho chtějí těžit, ale nikdo do něj nechce investovat,“ svěřil se, když na scénu nastoupila hudba a havíři vyvedli své hezčí poloviny na taneční parket.

Josefa Grima znají zaměstnanci karvinských dolů jako výrazného Kantora nebo Slavné, Vysoké a Neomylné Prezídium na hornických šachťácích. Ti starší si ho ale pamatují také jako kolegu, se kterým po léta fárali na Dole ČSA. A to i přesto, že ačkoliv pochází z Karviné a s hornictvím ho spojovaly četné rodinné vazby, horníkem být nechtěl. Už od mládí měl totiž nutkání dělat kulturu, a protože mu nechyběl ani talent, po základní škole se přihlásil na uměleckou školu do Brna. Ale nevzali ho, a tak přišla na řadu Průmyslová škola hornická v Ostravě.

Na Důl ČSA nastoupil v roce 1968 a deset let pracoval v rubání, přípravách, na důlní dopravě či jako vzorkař na odboru řízení jakosti, než se koncem 70. let vypracoval ve svazu mládeže a v roce 1985 nastoupil jako referent v Závodním klubu ROH. Záhy poté se stal jeho ředitelem.

„Let na dole jsem ale nikdy nelitoval. Zažil jsem srandu i těžké chvíle, byl jsem svědkem výbuchu v roce 1974, pár kamarádů jsem pochoval a sám jsem měl úrazy. Hlavně jsem ale poznal těžkou a nebezpečnou práci horníků a lidí, kteří ji vykonávají. I jako šéf Závodního klubu jsem si s nimi proto rozuměl a oni mne brali jako svého. Nikdo mi nikdy neřekl »soudruhu řediteli«, ale pro všechny, s nimiž jsem si přímo netykal, jsem byl »pan dyrektor«. A tak to zůstalo dodnes,“ vypráví Grim.

Léta v Závodním klubu ROH byla plná spěchu a úsilí, ale také radosti. Dům Družba – Dom Przyjaźni, jak zněl tehdy oficiální název dnešního Obecního domu, byl skutečným centrem kultury, a to nejen v Karviné. V sálech i na zahradě hrály hornické dechovky, zpívaly pěvecké sbory, konaly se výstavy, setkání hornických kolektivů, plesy, oslavy a další akce.

K raritám patřil týden ASUT, tedy Armádní soutěže umělecké tvořivosti, konaný v rámci spolupráce s letectvem tehdejší Československé armády. Družba připravovala programy pro lidi přijíždějící na přísahu vojáků základní služby z tehdejší karvinské posádky, a tato iniciativa se stala dokonce doporučovanou v rámci celé armády. Ale nešlo jen o akce, které souzněly s tehdejším režimem. Třeba v roce 1971 hostila Družba folkový a country festival Porta, který vznikl v době Pražského jara v Ústí nad Labem, ale v časech normalizace se z ní stal příliš horký oříšek. „Porozumění našla až tady, mezi havíři, kteří se i tehdy dokázali zachovat jako chlapi a festival vlastně zachránili,“ připomenul Grim.

Dnes je doba jiná a jiná je i Družba. „Dyrektor“ Grim ale její novou podobu vítá. „Prošel jsem si celý objekt a opravdu jsem zajásal. Všechno je tu hezké, moderní, u scény je zvuková kabina, jsou tu šatny, zázemí pro umělce, vše podle nejnovějších trendů. Případné »mouchy« se dají určitě vychytat za provozu. Důležité je, že je tu obrovský zájem veřejnosti. Svědčí o tom masivní účast na slavnostním otevření i návrat pořadatelů, kterým podobné zařízení ve městě chybělo. Teď jen, aby tu všechno fungovalo a aby mělo město štědrou ruku. Družba byla vždycky pojem, ale bez peněz se dnes kultura dělat nedá,“ přiblížil své názory Josef Grim.

Bohuslav Krzyžanek