Sokolem v jedenasedmdesáti

S nádhernými zážitky se vrátil ze 14. světové gymnaestrády ve švýcarském Lausanne jednasedmdesátiletý člen TJ Sokol Karviná Leo Osuchowski. Hornický vnuk a syn stavbaře, zaměstnance VOKD, se točil okolo šachet celý život. Po vyučení v roce 1957 nastoupil v tehdejších Ústředních dílnách, pak pracoval v Báňských strojírnách v Ostravě a od roku 1971 do odchodu do důchodu v roce 1998 na Dole ČSM ve Stonavě. Mezi své koníčky řadí dějiny, také ty hornické, turistiku, ale především sport.

„Sportu se věnuji od mládí a na učilišti mi šla zejména atletika. Pak bylo méně času, ale řešil jsem to tím, že jsem dojížděl z Karviné do Ostravy do práce na kole. Ve čtyřiceti jsem se dal se skupinou dalších nadšenců na silniční běhy a po 10 let jsem organizoval tehdy populární Běh přátelství,“ vypráví spolu se sedmdesátiletým horníkem z 9. května Otou Surówkou a sedmašedesátiletým důlním elektrikářem Josefem Szajterem nejstarší člen švýcarské mise.

V karvinském Sokolu působí od jeho obnovení v roce 1991. I díky tomu je stále ve výborné formě. Mrzí ho pouze, že při nacvičování sokolských skladeb nevidí za sebou mladší tváře.

„Přiznám se, že do budoucna hledíme s obavami. Neradi bychom před nástupem na cvičební plochy odkládali hole či berle. Přáli bychom si usednout na tribuny a obdivovat své mladší nástupce. I ve Švýcarsku bylo zřejmé, že nás svět předbíhá. Chápu, že mladí dnes mají jiné zájmy a hodně problémů se zajištěním rodiny. Přesto to není pro zemi, která dala světu Miroslava Tyrše, nejlepší vysvědčení,“ říká Leo Osuchowski.

Bohuslav Krzyžanek