Technika je mu koníčkem nejen v práci, ale i doma

HAVÍŘOV – Technické dovednosti se hodí nejen v práci, ale také doma. Není to dávno, co jsme psali o mechanikovi úseku vertikální dopravy na závodě Lazy Dolu Karviná Miroslavu Kubáňovi jako o muži měsíce v oblasti trvalého zlepšování. Právě on využívá svůj um nejenom při práci v dole, ale také při trávení volného času. Zamiloval si totiž automobilové veterány a při jejich údržbě jsou technické zkušenosti k nezaplacení.

„Jak jsem se k tomu dostal?“ přemítá třiapadesátiletý mechanik. „Moje vůbec první auto byla Škoda MB 1000. Když jsme na ně se ženou před několika lety v dobrém vzpomínali, napadlo mne, že bych si ho mohl opět pořídit. Jen tak, za pár tisíc, na památku. Reagoval jsem proto na inzerát a v roce 2003 auto opravdu koupil. Na motoristické burze jsem pak narazil na kalendář veteranistů, kde jsem našel v seznamu akcí pozvánku na setkání veteránů ve Velké Polomi. Zajeli jsme tam, a aniž bychom byli v nějakém klubu, přihlásili se do soutěže,“ vypráví Kubáň.

Kouzlo starých aut ho uchvátilo natolik, že začal vyhledávat společnost podobně smýšlejících lidí a postupem času zakotvil v Motoklubu v Kravařích. K „embéčku“ mezitím přibyla Škoda 110 R Coupé a počet navštěvovaných akcí se začal zvyšovat.

„V sezoně jezdím na setkání veteranistů a soutěže asi dvakrát měsíčně. Mám štěstí, že tomuto koníčku podlehla také moje manželka, která mi dělá spolujezdce a navigátora. Takže se bavíme spolu a je to moc fajn,“ popisuje Kubáň a hned také přidává informaci, co je potřeba udělat, aby se člověk stal veteranistou.

„Je to jednoduché. Stačí si pořídit historický automobil, to znamená vozidlo starší 30 let, a přihlásit se do klubu. I když při samotných závodech a setkáních není členství v klubu podmínkou. Nejdůležitější je chuť a vůle. Výhodou otestovaných historických vozidel je to, že za ně platíte pouze jednu dvanáctinu zákonné pojistky,“ vysvětluje.

Miroslav Kubáň se narodil v Uherském Hradišti, ale vyrůstal a žije v Havířově. Jeho otec pracoval na Dole Julius Fučík, strýc dělal dokonce ředitele Dolu ČSM. On sám vystudoval strojní průmyslovku v Ostravě-Vítkovicích, ale než by šel na vojnu, to raději „utekl“ na šachtu. Práce pod zemí ho oslovila natolik, že si dodělal hornickou maturitu a šachtě zůstal věrný dodnes.

„V dubnu to bude přesně třicet let,“ konstatuje s úsměvem. „Až na první rok, kdy jsem byl na čelbě, jsem celou tu dobu odpracoval v důlní dopravě. Co mne na této práci motivuje? Člověk ji musí brát také jako koníček, zkrátka musí tomu trochu propadnout. Je to jako s těmi starými auty. Někdo je sbírá jako poštovní známky, je to pro něj otázka peněz. Ale pro někoho jiného je to srdeční záležitost a předmět neutuchajícího zájmu,“ říká Kubáň.

Bohuslav Krzyžanek