Vznik ostravsko-karvinského uhlí

Před přibližně 320 miliony let, v období zvaném svrchní karbon, se na území dnešní hornoslezské pánve rozkládaly přímořské bažinaté laguny, v nichž rostly obří přesličky, plavuně a kapradiny. Nejvyšší z těchto rostlin dosahovaly výšky okolo 40 metrů. Období rozvoje rostlinstva střídaly přívaly bahna. Ve větších hloubkách se pak z rostlinných těl stávalo uhlí, zatímco bahno se měnilo na pískovce, slepence a jílovce. Za 40 miliónů let se tak v hornoslezské pánvi postupně vytvořilo přes 400 uhelných slojí, prokládaných jinými horninami. Z těchto slojí je však těžitelných jen něco přes 80. Celé souvrství tehdy dosáhlo mocnosti přes 3 kilometry.

 

Starší jsou vrstvy ostravské, které dávají kvalitnější uhlí, avšak mají menší mocnost slojí - méně než jeden metr. O něco mladší karvinské souvrství má sloje s mocností 2 až 8 metrů.

 

Koncem prvohor mohutné tektonické pochody původně vodorovné vrstvy zvrásnily v pohoří, které pak během druhohor a třetihor zčásti odnesla eroze. Na konci třetihor před přibližně 20 miliony let při takzvaném karpatském vrásnění se na jejich zbytky nasunuly od jihu další vrstvy. Původní karbonské horniny tak v okolí Ostravy tvoří kopce, kde kdysi vycházely uhelné sloje až k povrchu. Dnes už je to možné pozorovat jen na Landeku. Povrchové výchozy karbonských vrstev také umožnily jejich nalezení a zahájení těžby v 18. století. Naproti tomu jižněji jsou karbonské vrstvy zatlačené pod Beskydy do velkých hloubek.