Uhlí v Evropské unii

V členských státech EU je uhlí tradičním a jedním z nejhojnějších domácích zdrojů energie. Černé uhlí se ve stále větší míře dováží, a to především z USA, Číny, Austrálie a Jižní Afriky. Vlastní těžba v EU je totiž nerentabilní kvůli vysokým nákladům na mzdy a bezpečnost. Prodeje domácího černého uhlí jsou evropskými vládami převážně dotovány a těžba je postupně utlumována. Svůj podíl na tom má i neprověřená hypotéza, podle které může vypouštění oxidu uhličitého za globální oteplování.

Přesto uhlí zůstává významným zdrojem energie. Pochází z něj přes 50 procent elektřiny v Německu, více než 30 procent britské elektřiny, atd. U nových členů je podíl ještě mnohem vyšší.

V poslední době se začíná postoj EU k uhlí měnit - především v souvislosti s potřebou zvýšit energetickou soběstačnost. Řada států Unie má vlastní bohatá ložiska, ale i dovoz ze zahraničí je snazší než u ropy, protože zásoby jsou větší, jsou rozloženy rovnoměrněji a nikoliv jen v krizových oblastech. Navíc uhlí nemá žádné zvláštní bezpečnostní či technologické nároky na transport a skladování. Jedná se tedy o relativně nízkonákladovou surovinu, což se promítá také do příznivé ceny získané energie. I proto dochází v Evropě k pozvolnému přehodnocování strategie. Na místo útlumu přichází podpora vývoje čistých technologií výroby elektrické energie z uhlí.

Evropské těžební společnosti, které přežily nepříznivé minulé období, opět začínají být ziskové. Některé z nich dokonce plánují otevření nových dolů.