Koksovatelné uhlí a koksování

Výroba koksu propojuje těžbu uhlí s výrobou železa a má významný podíl na odbytu uhlí. Koks se v hutnictví nepoužívá jen jako palivo. Je především redukčním činidlem, které se účastní chemických reakcí při přeměně surové rudy na železo. V souvislosti s omezováním produkce železa došlo i k útlumu výroby koksu. Současná světová poptávka po železu však dává opět příznivé podmínky pro rozvoj koksárenství.

Co je to vlastně koks?

Koks je pevný uhlíkatý zbytek vyrobený z nízkopopelového, nízkosirného černého uhlí, ze kterého jsou odstraněny prchavé složky v peci s omezeným přístupem kyslíku při teplotách kolem 1000 °C. Při tom vzniká také kamenouhelný dehet, čpavek, lehké oleje a svítiplyn. Má vynikající výhřevnost 29,6 MJ/kg, v metalurgii jsou významné ale i jeho další vlastnosti, především vysoký podíl uhlíku a málo nečistot.

Díky vysoké výhřevnosti, příznivému obsahu spalin (při hoření vzniká prakticky jen oxid uhličitý) a nízké prašnosti je koks také jediným palivem povoleným i v centrech měst.

Ve světě i na Ostravsku se při výrobě železa jako zdroj tepla a redukční činidlo původně používalo dřevěné uhlí. Uhelný koks jej začal nahrazovat v první polovině 19. století.

Zajímavostí je, že koks vzniká i při zpracování ropy (tzv. petrolejářský koks), kvůli velkému podílu nečistot je však pro výrobu železa nevhodný.

Přírodní koks

K přeměně černého uhlí na koks docházelo i bez lidského zásahu přírodními pochody. Sopečná činnost v české části uhelné pánve měla za následek místní zkoksovatění částí některých uhelných slojí, kterými procházely žhavé vulkanické materiály. Takový přírodní koks se nachází například v dole Ostrava a Odra a ve vrtech na Frenštátsku.