Produkce hlušiny a haldy

Hlušiny byly nejprve ukládány u ústí štol a mělkých jam, což je dodnes patrné na vrchu Landek jako památka na těžbu z 18. století a začátku 19. století. Typické kuželovité haldy souvisejí s hlubinnou těžbou provozovanou na Ostravsku od poloviny 19. století. Jejich vysoký tvar souvisí se zájmem provozovatelů, aby zabíraly co nejmenší plochu.

Díky vysokému podílu uhlí a možnosti provzdušňování se v haldách vytvořily podmínky pro samovznícení. Hořící haldy měly velký vliv na znečištění ovzduší v celém průmyslovém regionu a jejich likvidace je velmi náročným a zdlouhavým procesem.

Od 50. let minulého století byly místo vysokých hald vytvářeny ploché, tabulovité nebo stupňovité odvaly, již se záměrem vytvořit podmínky pro jejich příští navrácení přírodě, popřípadě pro jejich další využití.

Staré haldy dodnes představují výrazný krajinotvorný prvek Ostravska:

• plocha: 5,5 km²
  
• množství hlušiny: 226 mil. t

S útlumem těžby v 90. letech se výrazně snížil objem ukládané hlušiny. Hlušinu je možno v současné době využívat jako stavební materiál pro vytváření zemních těles komunikací, materiál pro úpravy terénu, včetně sanací a rekultivací.

Část odvalů a hald se začala zazeleňovat přirozenou cestou (takzvaná sukcese). V případě nutnosti se však na nich provádí řízená rekultivace. Společně s vodními plochami vzniklými poklesy po těžbě tak postupně vzniká nová krajina s vysokou biologickou hodnotou. Dnes již je většina odvalů v ostravské části zapojena do krajiny.