Historie těžby uhlí

Druhá světová válka

Hned na počátku válečného konfliktu padly nacistickému Německu ostravsko-karvinské doly do rukou bez boje - a tedy neporušené. Pro Říši to znamenalo významný přínos. Ani ne tak kvantitativní, protože zdejší objem těžby činil jen asi 3,5 procent tehdejší německé produkce uhlí, ale spíše kvalitativní. Šlo totiž o mimořádně kvalitní koksovatelnou surovinu nezbytnou pro metalurgický průmysl, tedy jedno z nejdůležitějších odvětví nutných pro vedení války.


Nacistické Německo v dolech zavedlo řízené válečné hospodářství a současně provádělo jejich postupné převedení do německých rukou. Přímým nebo nepřímým vlastníkem většiny podniků se stal koncern Hermann Göring Werke. Proběhla také personální germanizace na úrovni nejvyšších řídících a technických postů.


V první fázi války nacisté investovali do přestavby a intenzifikace výroby nemalé prostředky. V roce 1941 tak revír vyprodukoval ještě o bezmála 4,5 mil tun více,než v rekordním posledním předválečném roce 1937. Výhodou těžby v Protektorátu bylo i to, že zde nedocházelo k odlivu pracovních sil do armády.


Charakter výroby se výrazně změnil po obratu situace na frontách. Přešlo se k extenzívní těžbě a v roce 1943 bylo dosaženo těžby okolo 20 milionů tun. Postupné hromadění válečných problémů však vedlo k poklesu těžby. Nicméně i v závěrečné fázi války byly doly OKR pro Říši velmi významné, protože ztratila surovinové zdroje v jiných oblastech.


Od počátku roku 1945 se těžba i další výroby začaly hroutit. Při přechodu fronty na konci války byly doly značně poškozeny.

Zajímavosti