Historie těžby uhlí

Ostravsko v 18. století

Ještě před třemi stoletími byla tvář Ostravska úplně jiná než dnes. Šlo o relativně zaostalou zemědělskou oblast na periferii Rakouska s poměrně početně zastoupeným rybníkářstvím. Hospodářskému rozvoji bránilo řídké osídlení a špatná dostupnost z rozvinutějších částí monarchie. Část území (Hlučínsko, tedy i například Landek) zase tvořila pohraničí sousedního Pruska.

 

Rakouské vládě však neušlo, že v Anglii a jiných zemích přispívá využití uhlí k příjmům státní pokladny a začala podporovat prospektorskou činnost. Tehdy padl její zrak i na Ostravsko. Většímu využití ale bránila skutečnost, že právo na těžbu uhlí (na rozdíl od kovů) neměl panovník, ale šlechta. Teprve od roku 1789 přešlo uhlí do tzv. horního regálu, což habsburskému státu umožnilo těžbu účinněji podporovat. Prvním, kdo se zde prokazatelně snažil hledat a těžit uhlí, byl olomoucký hejtman hrabě Václav Kořenský z Těrešova.

 

O privilegium na těžbu požádal už roku 1753, zdá se však, že jeho podnikání brzy skončilo. Další však byli úspěšnější, ke známějším jménům tohoto období patří například František Karel Josef svobodný pán z Eichendorfu, hrabě Wilczek, šluchtistr Jan Jakub Lutz, ale také klimkovický mlynář Jan Augistin. Přesto se do konce století těžba v rakouské části Ostravska rozbíhala jen pomalu, především pro nezájem místních investorů.

 

Jiná situace byla na pruském Landeku. Roku 1780 zde nalezl rychlebský důlní měřič Scholze výchozy dvou slojí. Už o dva roky později dostal majitel pozemků Jan Adam svobodný pán Gruttschreiber koncesi s právem ražby štol. Roku 1782 tak vznikl důl Anselm - první hlubinný důl ostravského revíru.

Zajímavosti