Hornické příběhy

Šachy i šachta vyžadují bystrý úsudek

Šachy i šachta vyžadují bystrý úsudek

Letos oslaví šachový oddíl v Orlové 70. výročí od založení. Posledních osmnáct let stojí v jeho čele bývalý důlní zámečník Jiří Novák. „No jo, nejsou lidi,“ usmívá se. Během jednadvaceti let v Dole Doubrava si vyzkoušel celou řadu funkcí, včetně těch vedoucích. Nabité zkušenosti se mu hodily i po pracovním úrazu, kdy musel na šachtě v roce 1997 nedobrovolně skončit. Jiří Novák je už osmnáct let předsedou šachového oddílu orlovské Slavie. K šachům jej přivedl už v devíti letech otec společně s dědečkem, přičemž tento sport se stal kromě hornictví jeho další životní náplní.
„V době mých začátků byla hornická činnost v rozkvětu. Byla to sice těžká dřina, ale velmi dobře finančně ohodnocena. Na druhou stranu jsem kvůli hornictví přišel o některé kamarády, což je stinná stránka této profese a vlastně i mého života,“ začíná rozhovor, při kterém v následujících minutách až mrazí. A v mnoha ohledech zůstává mementem, abychom si i dnes uvědomili, že hornictví je práce, při které je nutné nepřetržitě pracovat na eliminaci všech potenciálních rizik a uvědomit si, že k přírodě je potřeba přistupovat s maximální možnou mírou pokory.

Štěstí v neštěstí

Psalo se úterý 7. května 1985 a nic zvláštního se nemělo stát, jednoduše obyčejný den – omyl. Tento den bude navždy spojován s jedním z nejhorších důlních neštěstí v novodobé historii revíru. Výbuch plynu v oblasti 37. sloje první kry poznamenal životy mnoha rodin, navíc se už nikdy na povrch nedostalo 25 chlapů. Jiří Novák měl velké štěstí.
„Ten den jsem měl být přesně tam, kde nastal výbuch. Vedoucí úseku a jakýsi můj druhý otec, v té době předseda fotbalového oddílu, Josef Škovroň, mi však povolil si vyměnit odpolední směnu s druhým štajgrem,“ vzpomíná po třiceti letech chlap jak hora a je na něm vidět, že se s touto událostí nikdy zcela nevyrovná.
„To ani nejde. Všechny chlapy - moje kamarády – jsem znal osobně. Následující dny a týdny byly nepředstavitelné, nikomu bych to nepřál zažít,“ líčí s tím, že pietního aktu, který se konal na doubravském hřbitově letos 7. května, tedy na den přesně po třiceti letech, se nezúčastnil. „Zrovna jsem byl s dětmi na šachovém turnaji v Polsku,“ vysvětlil.

Horníka čte díky sestře

Vyučenému důlnímu zámečníkovi není ani po tolika letech po odchodu momentální situace lhostejná a přehled o stavu hornictví i společnosti OKD si udržuje i díky sestře, která pracuje v rekultivační firmě Důlní škody Stonava. „Vždy mi vezme jeden výtisk Horníka na víc. Jsem ale rád, že už nemusím pod zem. Stačí si vzpomenout na listopad minulého roku, kdy přišli o život tři chlapi kvůli otřesu v lokalitě ČSA. Také cena uhlí je extzrémně nízko. Jsou to těžké časy, bohužel,“ říká Novák s tím, že i v současné době má okolo sebe spoustu kamarádů horníků, včetně bývalého ředitele Dolu Doubrava Karla Rašíka, který je dnes ředitelem společnosti THK-ČECHPOL.
„Právě tato firma je také jedním z našich partnerů a velmi si toho ceníme,“ děkuje na dálku stále aktivní šachista, který rovněž připravuje děti v místním oddíle, orlovském Domě dětí a mládeže, základních a mateřských školách.

Šachy jsou sport

Mnoho lidí stále nepovažuje šachy za sport. Předseda Jiří Novák je však pádnými argumenty vyvádí z omylu. Šachy totiž vyžadují fyzickou kondici i chladnou hlavu. Členové oddílu hrají fotbal a další hry, nebo si hrají takzvané kondiční šachy, kdy hráč udělá tah a běží zmáčknout šachové hodiny - takto v kuse třeba pět minut.
„Vydržet například pět hodin sedět u jedné partie a být plně koncentrovaný, není vůbec jednoduché. Byť se to nemusí zdát, tak fyzička je opravdu důležitou součástí k tomu, abyste v šachách něco dokázal. To vím i z vlastní zkušenosti,“ nechává nahlédnout pod pokličku šéf oddílu. Neméně důležitým faktorem je oprostit se od všech problémů a zasednout k šachovnici s čistou hlavou.


Profil: V roce 1976 nastoupil mladý učeň Jiří Novák na karvinské učiliště Dolu Doubrava. Vyučil se důlním zámečníkem, a protože mu učení šlo, tak ještě pokračoval na střední hornické škole v Ostravě, kterou úspěšně dokončil v roce 1982. „Rok jsem ještě zkusil i výšku, ale byl jsem mladý a chtěl jsem si také užívat života. Navíc zanedlouho došlo i na svatbu,“ vzpomíná s úsměvem současný předseda šachového oddílu SK Slavia Orlová. V roce 1997 doplatil na těžký pracovní úraz v oblasti páteře a s náročnou prací pod zemí se rozloučil. Předtím si v Dole Doubrava prošel takřka všemi možnými funkcemi, včetně štajgra.